Mateřská škola Sokolovská 182 Praha 8
 

Filip na zlověstném ostrově

(z knihy Jacquesa Breuila a Jeana Breuila: Filipova dobrodružství, kterou v edici Život a zdraví vydalo nakladatelství Advent-Orion s. r. o. v Praze roku 2000)

„V Zemi zdraví jsme potkali samé přátele. Nemáte tu opravdu žádné nepřátele?“ ptá se Tom.

„Opravdu žádné,“ odpovídá medvěd Dudo. „Všechny jsme vypudili tam na ten ostrov. Ale chudák, kdo se tam odváží!“

„My bychom je rádi poznali. Chceme vědět, proč jsou tak nebezpeční,“ prohlašuje Filip.

„Ale nechoďte tam sami,“ zneklidnil se medvěd.

„Pojedu s vámi a ochráním vás“.

Všichni se nalodili a odplouvají k zlověstnému ostrovu. Brzy přistanou u břehu.

„Tady je krásně,“ žasne Tom. Ale klokan Zambi je varuje:“Jo, krásně, ale počkejte, až pronikneme do nitra ostrova! Tam jsou nepřátelé našeho zdraví!“

„Tady to smrdí,“ krčí nos Tom.

„To znamená, že tabákoví bandité jsou nablízku…Pozor! Vidím prvního, druhého, třetího… Na všech stranách vylézají z děr,“ šeptá vystrašený medvěd.

„Ti jsou oškliví,“ šklebí se Klárka.

„A jsou nebezpeční,“ dodává doktor. „Podívejte, jak se vyzbrojili, aby mohli kuřáka zničit!“

„Normální zdravé plíce mají růžovo-oranžovou barvu. Je v nich plno trubiček. Trubičkami proudí vzduch do malých pytlíčků, do plicních sklípků. Ale když se začne kouřit, udělají bandité obrovský vpád. S nadšením se dají do práce: jedni nalévají do průdušek dehet, jiní natírají stěny a další se pustí do ničení plicních sklípků. A když práci dokončí, přijdou těžké nemoci: zánět průdušek, rozedma plic nebo rakovina plic. Ale to není všechno. Tabákoví bandité taky ucpávají cévy, trubičky, kterými proudí krev a vyživuje celé tělo. Trpí tím hlavně srdce a nohy. Často na to člověk zemře,“ říká doktor.

„A ještě není konec. Tabák poškozuje hlas, pleť rychleji stárne, dělají se na ní vrásky. Tabákoví bandité napadají dokonce miminko v maminčině bříšku.“

„Utečme odsud,“ křičí Filip. „Tabákoví bandité jsou hrozně zlí! Pojďme tamhle k tomu rybníku! Tady je takové ticho… a krásně to tu voní.“

„Jé, to je krásná lahvička,“ volá Klárka.

Teď zasáhl doktor: „Vůbec se té lahve nedotýkej! To je Alkoholní, strašně lstivý a zlý netvor. Vím, co udělal s panem Tichým. Nejdřív jako by nic, na nového přítele se jen nevinně usmíval…“

„Alkoholní však začal růst a sílit, až se pan Tichý nedokázal od něho odtrhnout. Teď mu Alkoholní úplně poroučí a ubližuje mu. Alkoholní sice dokáže svou oběť rozesmát, ale pozor! Po několika skleničkách dostane pan Tichý závrať a motá se…“ – pokračuje doktor.

„…A Alkoholní ho porazí na zem. Pak mu namluví, že ho porazil soused, pan Kolík.

To pana Tichého rozčílí, začne být zlý a nebezpečný. Z toho má Alkoholní velkou radost.“

„A mezitím – tiše a pomalu, pan Tichý to ani nepozná – mu alkohol ničí játra. A nejen játra. Alkoholní ničí mozek…a nervy…“

„Chudák pan Tichý! Rozumu mu ubývá, ubývá, ubývá,… nemůže dost rychle reagovat a nevnímá nebezpečí. A to je vážné, zvlášť na silnici!“

„Honem někam utečme,“ křičí Klárka.

„My si dáme na Alkoholína pozor, je opravdu moc zlý a lstivý.“

„Jé, to je krása! Co to je?“ žasne Tom.

Medvěd Dudo na nic nečeká a dává se na útěk: „Ani se na to nedívejte! To je šelma Drogera, strašná obluda! Omámí každého, kdo se k ní přiblíží.“

„Ano, ano,“ vysvětluje doktor. „To se stalo právě Petrovi. Povím vám to. Jednou potkal šelmu Driveru. Hrozně se mu líbila, však jste viděli, jaké má třpytivé barvy. Petr si s ní chtěl zatančit.“

„Líbí se ti moje barvy, že?“ říkala mu sladce. „Taky je můžeš mít. Stačí taková malá injekce.“ „Podala mu stříkačku s třpytivými barvami. A Petr si píchl injekci. Hned se mu zdálo, že má v hlavě nádherný ohňostroj,“ pokračuje doktor. „Ale trvalo to jen chviličku. Pak se všechno změnilo. Hrůza! Cítil, že v těle ani v mozku nic nemá a že se všude tlačí Drogera. Pochopil, že bez ní nemůže být, že je jejím vězněm. Opustil všechny přátele a zůstal sám. Drogera mu všechno v mozku i v nervech zpřeházela. Často se třásl. Její krásné barvy se najednou ztratily. Teď Petr viděl, jak je ošklivá a žravá! Drogera se totiž živí penězi a Petr jí je musel pořád dávat. Jenže už byl tak slabý, že nemohl pracovat.“

„Drogera je opravdu hrozně zlá,“ hněvá se Klárka.

„Ale… když Petr nemohl pracovat, kde pro ni sehnal peníze?“

„To je právě to! Nezbylo mu nic jiného než krást,“ odpověděl doktor.

„Drogera udělala z Petra zloděje.“

„Mohl se Petr ještě nějak zbavit té příšery?“ volají děti.

„Ano, ale bylo to moc těžké. Petr měl však naštěstí přátele, kteří naněho nezapomněli. Společně bojovali ze všech sil proti obludě…“

„Šelma Drogera drží svou oběť pevně. Vyrvat ji – to chce odvahu a sílu. A bolí to. Ale protože jí Petr chtěl uniknout a protože mu přátelé pomohli, našel cestu zpátky na svobodu. Je smutné, že někteří lidé zůstanou jejími zajatci, až je nakonec chapadla strašné Drivery udusí.“

„To je hrůzostrašný ostrov. Sem se už nikdy nevrátíme. Poplujem zpátky do Země zdraví, tam to není nebezpečné!“ – volá Filip všechny na loď.

„A přátelé nás tam už určitě čekají,“ těší se Tom.


Výtvarný návrh a ilustrace - Akademická malířka Táňa Svatošová www.tanart.cz, realizace CDI.CZ.